KNIHA LÉTA

Tove Janssonovou možná znáte – je autorkou knih o Muminech. Já miluju její humor, fantazii, poetiku a konejšivé příběhy, je to výjimečná spisovatelka, a nejen to, i malířka a ilustrátorka. Tahle tenká knížka je souborem krátkých příběhů z prázdninového pobytu na malém opuštěném ostrůvku ve Finském zálivu. Na ostrově tráví léto šestiletá Sofie, její táta a babička, maminka nedávno zemřela. Pořádně nevím, co bych o knížce napsala, jen to, že mě okouzlila, je plná laskavosti, suchého humoru a taky smutku. Místo toho vám z knížky kousek opíšu, úryvek je o tom, jak Sofie diktuje babičce svou knihu.
„Ne, to není konec, řekla Sofie. Budou ještě další kapitoly, ale o těch budu přemýšlet až zítra. Jak se ti to líbí?
Velmi přesvědčivé.
Taky si myslím, řekla Sofie. Možná se z toho lidi něco dozvědí.
Pokračovaly nazítří večer pod titulkem Jiní politováníhodní živočichové. S malými živočichy je to těžké. Přeji si, aby Bůh nikdy nestvořil malé živočichy nebo aby je udělal takové, že by mohli mluvit, nebo aby jim dal jasné tváře. Mezera. Tak například noční můry. Neustále nalítávají na lampu a pálí se o ni, pořád dokola. To nemůže být instinkt, protože takhle se věci nedějí. Ničemu nerozumí a vrhají se do toho bezhlavě. Pak padají na záda, škubou nohama a potom umřou. Skončila jsi se psaním? Připadá ti to dobré?
Velmi dobré, řekla babička.
Sofie se zvedla a zakřičela: Řekni přesně tohle, řekni, že nesnáším všechno, co umírá pomalu. Řekni, že nesnáším všechno, co člověku nedovolí, aby tomu pomohl.
Zapsala jsi to?
Ano.“



více o knize TADY
více mých tipů ZDE

Žádné komentáře:

Okomentovat